Potkáváme Viktorku (českou cestovatelku) a plcha! Studnička
U plcha je plná pijavic. Navečer věšíme na strom jídlo před medvědy. Přespáváme v přístřešku pod kopcem a večeříme kuskus s bryndzou.
116 km (3 783 m↗, 4 002 m↘)
1. den 29/7: kemp Ustrziky Gorne – Přístřešek u Jarabej skaly
Končíme v útulně u Tunelu, nabíráme vodu. Nakonec spíme pod plachtou, protože dorazí ještě další tři lidi. Kousek
u studničky ale byla kadibudka! :D
Viděli jsme první sovu a jedli první ostružiny. Večer přišla velká bouře, první, kterou náš stan zažil, ale přežil to on i my.
Začínáme prudkým výšlapem (největším v etapě), na kopci nás zinkasuje strážce parku.
1.den
2.den
3.den
4.den
5.den
- chladit nohy
- nohy dohora
- stretching
- hodně pít
- warm up, cool down
Zatím byla voda ve všech pramenech, tak jdeme na lehko a snažíme se utéct polednímu slunci.
V poledne zůstáváme v Ruském sedle chladíme se a dáváme oběd u pramene.
Na Vysokém Grúni se schyluje k bouřce a slušně fouká, tak rychle pádíme dolů.
Po cestě nás špatné počasí chytá.
Probouzíme se do zaroseného rána, mokrý stan připínáme na batoh a vyrážíme po červené.
Nejlepší je mít hned ráno mokré ponožky, je to osvěžující.
Sušíme, svačíme.
Hlad.
Ráno po bouřce.
Letadlo.
Dělo, kříž a značka.
Večer znovu prší. Třetí den v dešti už je nám trochu vlhko.
Divoká máta
V létě 2021 jsme jako naši svatební cestu přešli Slovensko napříč od východu na západ po Cestě hrdinov SNP (dálková trasa měřící cca 750 km), kterou jsme propojili s částí Východokarpatské magistrály. Celkem jsme ušli zhruba 860 km za 32 dní.
Do Ustrzyk jsme se dostali přímým autobusem z Krakova. Po cca 5 hodinách cesty v minibusu, z čehož poslední dvě hodiny byly klikaté serpentiny národních parků, jsme se dostali na začátek první etapy. Jsme natěšení a skoro se neudržíme a vydáme se už večer, zdravý rozum ale zavelí abychom se na to vyspali. Přespali jsme v jednom z kempů, na polské straně bylo plno lidí a kvůli sousednímu potoku byla na stanu mocná kondenzace. A až na první den nás mokro
a déšť provázeli až k Dukle. Hned na začátku nás čekal největší výšlap v etapě (640 výškových metrů). Za vstup do národního parku jsme zaplatili na
vrcholu Velké Ravky přímo strážci parku (zatímco jsme sušili trička). Z Polské strany přichází dost lidí, když se ale dostaneme za Velkou Rávku, je to
jedna z nejodlehlejších částí celého našeho putování. Po cestě jsme viděli vlky a medvědí stopy a měli možnost vychutnávat krásu bukových pralesů téměř
o samotě. Prošli jsme dvěma chráněnými územími: Poloniny, CHKO Východní Karpaty. Zajímavými místy na cesty byly například Jaraba skala s výhledem na Vihorlat, Ruské sedlo, do kterého vede kamenná cesta Porta Rusica ze zaniklé vesnice Ruské. Velmi jsme si užili horskou chatu Balnicu s malým obchůdkem
s potravinami, kde se dá dokoupit pár trvanlivých věcí (horalky, čokolády, chipsy) a pití. Vaří zde výbornou fazolovou polévku. A dá se přespat
za 20 zlotých na matracích s teplou sprchou. Trasa vede po hranících, které jsou poznamenané vojenskou historií a člověk míjí např. rozhlednu
z 2. světové války nebo hřbitovy z 1. světové války. První etapu naší cesty jsme dokončili kousek za Duklou, míjejíc letadlo, tanky, děla a památníky.
Ve Vyšném Komárníku jsme si slavnostně dali první točené pivo a v hospodě dokoupili taky chipsy a keksy (protože potraviny už měly po zavíračce).
Noc jsme strávili vedle rozpadlého přístřešku kousek za vesnicí.