Posledních pár let jsme pracovali na tom abychom vyladili naši výbavu – už nás nebavilo vláčit třicetikilové batohy. Když porovnáme teď a předtím, tak náš batoh váží o 2/3 méně, ale zároveň v něm máme mnohem víc věcí určených na navigaci, bezpečnost, komfort, věci na ochranu proti slunci, dešti, mrazu i hmyzu…
A povětšině je funkčnější. Něco z toho stálo dost peněz (např. stan, spacák, karimatky), něco se dalo udělat téměř zadarmo (neprofuk kalhoty, vařič, …).
Z našeho pohledu máme s lehčími batohy možnost naplno si užívat turistiku, přírodu, zážitky, vnímat víc požitek z cesty než váhu na ramenech. Nemluvě o tom, že těžký batoh je zátěž na klouby a záda. A v exponovaném terénu je to zbytečný hazard – má to například špatný vliv na stabilitu. S menším a lehčím batohem je člověk svobodnější a získaný prostor může naplnit, jakkoliv chce. Třeba urazit větší vzdálenost, zastavovat se na místech, kde se mu líbí, okoupat se, zajít si na oběd, fotit, kreslit, … co kreativita dovolí. Když máš nízkou základní váhu, můžeš si dovolit tahat pár luxusních věcí navíc, které by sis jinak nedovolil. Lehký batoh je pro nás spíš o volnosti než o gramové onanii – ne že bychom občas nepůsobili bizarně.
Na ukrajování z batohu by člověk měl jít postupně, myslet především na bezpečnost a individuální potřeby. Je třeba jít po malých krocích a zjišťovat kde má člověk hranice komfortu a co je při jeho zkušenostech ještě bezpečné. Určitě není potřebné mít vždy lehký batoh. Je úplně v pořádku, když jde člověk na víkend pod převisy a sbalí si kytaru nebo jde stanovat s dětmi a kompletním kempingovým nábytkem. Taky ne každý cítí potřebu odřezávat ze zubního kartáčku deset centimetrů a dvacetikilový batoh pro něj není přítěží. Někdo má svaly, někdo zase čáry. My chodíme spíš na přechody a přitahují nás dálkové trasy, kde se těch pár kil navíc pronese, což si rádi ušetříme. Děláme to, protože nám to takto vyhovuje, cítíme se fyzicky lépe a svobodnější, a protože nás to baví.